top of page

POSTS

PROČ NEJSOU OBILOVINY TAK “DOBRÉ”, JAK JSME SI MYSLELI

Pamatujete si na doby, kdy jsme si mysleli, že konzumací tuku ztloustneme? Někteří v této iluzi založené na nesprávně provedených studijích a práci lobbistů možná žijí dodnes. Ukázalo se, že většina lidí ze své stravy vyloučila nezbytný tuk a přešla na sacharidy (obiloviny a škroby). Potravinářský průmysl se zpracovanými výrobky byl v sedmém nebi. A co lidé? Lidská populace po celém světě začala tloustnout, vzrostlo množství případů cukrovky, střevních onemocnění, včetně autoimunitních chorob, kardiovaskulární choroby i rakovina. Během posledních deseti let se sice začaly objevovat slova “osvěty” ohledně bílé mouky a byla nám vtloukána do hlavy nutnost konzumace celých zrn. Celozrnné výrobky plné přidané vlákniny tak doslova zaplaviy trh. Slovo “celozrnný” jako by se stalo synonymem pro “zdravý”. Každý snad známe někoho, kdo jedl “samé zrní”, protože byl na dietě. Dodnes vlastně slýcháme (nejen z TV reklam, ale i od lékařů nebo dokonce dietologů), že vyvážená a zdravá strava MUSÍ obsahovat celá zrna. Co je na nich tedy tak zázračného?


Uhodli jste správně. Vůbec nic a právě naopak. Celozrné výrobky jsou propagovány jednodušše kvůli profitu. Obiloviny jsou součástí absolutní většiny všech produktů potravinářských firem a kdyby náhodou vyšlo najevo, že nejsou zdravé, nebo že nám dokonce ubližují, znamenalo by to menší prodeje. Firmy jako Nestlé, Kelogg’s nebo Coca Cola proto utrácejí miliardy dolarů za výzkumy potvrzující prospěšnost obilovin a škodlivost tuků. Tento proces manipulace se zákazníky (ale i s vědci samotnými) ve své knize The Big Fat Surprise krásně popisuje autorka Nina Teicholz.


Pojďme se tedy podívat, co v obilovinách vlastně je a co nám poskytují. Rýže, kukuřice a pšenice - to jsou tři největší plodiny na světě, hlavně proto že jsou extrémně odolné vlivům podnebí a snadné na skladování. Všechny jsou obiloviny. Spotřeba pšenice na obyvatele ve Spojených státech i Evropě převyšuje jakoukoli jinou potravinu, proto se zaměřím hlavně na ní.


Jako všechny obiloviny, má pšenice vysoký obsah sacharidů a mnozí ho stále považují za výživnou potravinu plnou bílkovin, minerálů a vitamínů. Je hlavní přísadou do chleba, rohlíků, krekrů, sušenek, koláčů, koblih, muffinů, palačinek, nudlí, těstovin, pizzy a cereálií. Pšeničná mouka, klíčky, otruby a slad se také přidávají do balených potravin, kojenecké výživy, polévek, šťáv a omáček jako plniva, pojiva a zahušťovadla.


Přestože se obilí konzumuje tisíce let, ​​moderní pšenice je jiná a dělá lidem špatně. Co se tedy dnes liší od pšenice, která ve starověké pšenici neexistovala? Téměř všechno.


Moderní mletí obilí je rychlé a efektivní. Umožňuje vyrábět mouku, která vydrží neomezeně dlouho, může být přepravována na velké vzdálenosti zdánlivě nekonečným distribučním řetězcem a poskytuje potravu masám. Zůstává prakticky bez škůdců, protože v ní není nic, co by škůdci chtěli. Ve skutečnosti v ní není vůbec nic.

  • Moderní mletá pšenice je vlastně první zpracovanou potravinou. Umožňuje výrobu dalších stabilních potravin mnoho měsíců před distribucí a často tisíce kilometrů od koncového uživatele.

  • Eliminuje nejbohatší zdroje živin včetně bílkovin, vitamínů, lipidů a minerálů nalezených v otrubách a klíčcích a paradoxně právě tyto nejvýživnější části se dále použvají jako krmivo pro zvířata.

  • Desítky let současného výzkumu prokázaly, že bílá mouka postrádá živiny, ale stále je to nejpoužívanější produkt na světě.

  • Výrobci nahrazují přírodní živiny umělými izolovanými replikami (nejsou součástí potraviny)

  • Špalda, kamut a další “starodávné” druhy obilnin obsahují lepek, ale lidé, kteří tvrdí, že jsou citliví na lepek, je mohou jíst, aniž by měli zažívací potíže. Proč? Potíže totiž nezpůsobuje jen lepek samotný. Je to kombinace všeho, co se děje s moderní pšenicí a jinými průmyslovými obilovnami.

  • Množství lepku v moderní pšenici bylo dramaticky zvýšeno biologickou manipulací a nyní činí přibližně 80% jejího celkového obsahu bílkovin.


Naše pšenice není stejná jako pšenice našich prababiček


20. století pak přineslo další monstrum do „pokroku“ v technologii zpracování potravin. Zatímco moderní mletí zničilo a zbavilo pšenici veškeré její nutriční hodnoty, radikální techniky v zemědělství změnily životně důležitou strukturu samotné rostliny. To vše způsobilo revoluci ve způsobu, jakým byla zrna „vytvořena“. Nový druh pšenice je odolný vůči povětrnostním vlivům a stejně tak i plísním a hmyzu. To vše nám poskytuje více než dost pšenice, abychom uživili většinu lidí na Zemi. Společnosti jako Dupont a Monsanto se této příležitosti chopily a bez ohledu na nutriční hodnotu začaly „živit svět“.

  • Pšenice je nyní odolná vůči suchu, škůdcům a plísni díky použití chemikálií.

  • Moderní pšenice se snadněji sklízí, což farmářům přináší dramaticky vysoké výnosy.

  • Biologická manipulace (hybridizovaná, ale technicky geneticky nezměněná) pšenice způsobila vyšší obsah lepku (což způsobuje více nadýchaný konečný produkt).

  • Jíme zrna vypěstovaná v syntetické půdě, abychom vyrobili pšenici namletou na prach, poté vybělenou a chemicky ošetřenou - tedy potravinu, které by se žádný jiný živočich ani nedotkl.


Chemikálie na přilepšenou


  • U každého syntetického chemického insekticidu používaného v dnešních zemědělských postupech existuje alespoň jeden druh hmyzu, který si proti němu vytvořil odolnost.

  • Disulfoton, methylparathion, chlorpyrifos, dimethoát, diambu a glyfosát, jsou chemické pesticidy a hnojiva, které jsou schváleny a považovány za bezpečné pro lidskou spotřebu. Pravdou ale je, že v lidském těle jsou považovány za cizí estrogeny (hormony). Mohou způsobit vážnou hormonální nerovnováhu, a to zejména u dospívajících dětí, což jim způsobí pubertu v mnohem mladším věku.

  • Mohou způsobit některé druhy rakoviny.

  • Někteří farmáři aplikují na pšenici cyocel - syntetický hormon, který reguluje růst, dobu klíčení a sílu stonku. Cyocel působí jako endokrinní disruptor u lidí.

  • Další jsou chlorpyrifos-methyl, cy-fluthrin, malathion a pyrethriny. Ty jsou nastříkány do zásobníků při sklizni aby zrna chránily proti molům a dalším škůdcům. Tyto látky jsou neuro-toxické a narušují normální funkci nervového systému, dráždí pokožku a oči a způsobují poškození ledvin a zpomalený růst u lidí.

  • Obilí také prochází takzvanou fumigací, což je další proces, který má vymítit škůdce. Methylbromid i Fosfin (používané pro fumigaci) jsou vysoce toxické látky, které můžou způsobit respirační, nervové a motorické poruchy, stejně tak jako negativně ovlivnit vývoj plodů i dětí.



ANTIŽIVINY


Kromě toho, že obilniny jsou prakticky cukry (a cukry škodí tělu), jsou zbavené živin a neustále kropeny chemií, obsahují také něco, co je známé jako „antinutriční látky“. Antiživina je jednoduše sloučenina, která narušuje vstřebávání živin. Hlavními antinutričními látkami v obilí jsou lepek (bílkovina), kyselina fytová (fytáty), a lektiny.


Fytáty

Fytáty, které se také nacházejí v menším množství v ořechách a semínkách, nejsou ve své podstatě škodlivé, ale hlavním problémem kyseliny fytové je to, že se váže na vzácné minerály, které konzumujeme (vápník, hořčík, železo a zinek) a brání jim ve správné absorpci. Mnoho lidí trpí nedostatkem minerálů právě v důsledku konzumace kyseliny fytové. Nedostatky minerálů vedou k příznakům a onemocněním, jako jsou svalové křeče, menstruační potíže, kožní problémy, PMS, osteoporóza, únava, chudokrevnost a špatná imunita.


Kromě blokování vstřebávání těchto důležitých minerálů kyselina fytová také inhibuje enzymy, které potřebujeme k trávení potravy, včetně pepsinu, který je potřebný k štěpení bílkovin v žaludku, amylázy potřebné k štěpení škrobů na cukry, a trypsinu potřebného k trávení bílkovin v tenké střevo. To vede k celé řadě zažívacích potíží, které pak mohou vést k řadě dalších zdánlivě nesouvisejících příznaků, jako jsou bolesti hlavy, zubní kazy, únava, vyrážky atd.


Chcete-li se zbavit fytátů, můžete namočit danou potravinu (ořechy, semínka, obiloviny) na chvíli do kefíru, vodního kefíru nebo třeba vody s jablečným octem. Například rýži takto namočte alespoň na hodinu před vařením a škodlivých fytátů se zbavíte procesem fermentace. Stejně tak kváskový chléb je z tohoto hlediska vhodnější, protože kvásek vlastně vzniká fermentací a to je žádoucí proces pro odstranění fytátů.


Lektiny

Lektiny jsou typem bílkovin, které se v různé míře vyskytují u všech rostlin. Jejich spotřeba je nevyhnutelná, pokud nejste na čistě živočišné dietě. Lektiny jsou však mnohem koncentrovanější v obilovinách, luštěninách a sóji. V největším množství se nacházejí v semenech rostlin jako její ochranný prostředek. Ochrana spočívá v tom, že způsobí zažívací potíže „dravci“, který toto semeno sní, v naději, že ho odradí od další konzumace. V zásadě je to rostlinný mechanismus přežití.


Lektiny jsou tak malé a těžko stravitelné, že mají tendenci se v lidském těle akumulovat. Poškozují střevní výstelku, což vede k propustnosti střev, takže se toxiny dostávají do našeho krevního oběhu a způsobují systémový zánět. Lektiny také způsobují rezistenci na hormon leptin, který signalizuje pocit sytosti. V praxi to znamená, že budete mít stále hlad, i když vaše tělo dostalo více než dost kalorií. Lektiny jsou odolné vůči teplu a trávicím enzymům a mohou se vázat na téměř všechny typy buněk a způsobit poškození tkání a orgánů.


Lektiny jsou spojovány s autoimunitními stavy, jako jsou IBS, Crohnovy choroby, kolitida, tyroiditida, fibromyalgie, syndrom chronické únavy a artritida. Pokud nejdete vyloženě na carnivore dietu, tak se konzumaci lektinů nevyhnete, ale je dobré omezit konzumaci rostlin, které nám způsobují zažívací potíže, protože můžeme být citliví na jejich konkrétní lektiny. Obiloviny by v tomto případě měly zmizet z vašeho talíře jako první.


Lepek

Lepek je bílkovina, která umožňuje chlebu kynout. Moderní pšenice obsahuje neuvěřitelných 80% lepku a ať už si to uvědomujeme nebo ne, lepek je základem naší stravy. Kromě pšenice je i v ječmeni, špaldě, kamutu a může se vyskytovat i v ovsi. Když to přeložím do reálného scénáře, je v pečivu, pizze, těstovinách, sendvičích, cereáliích a většině zpracovaných potravin. Najdete ho i tam, kde byste ho nehledali, jako třeba v salátových zálivkách, polévkách, v sójové omáčce, dietních potravinách žvýkačkáh nebo dětských přesnídávkách. V praxi skoro ve všem, co běžně jíme. Lepek ale může způsobit vážné zdravotní problémy - a to i těm, kteří nemají celiakii.


Většina lidí, kteří mají zdravotní problémy související s lepkem, má nesprávnou diagnózu. Je jim diagnostikováno něco jiného, ​​a proto obvykle užívají léky, které ve skutečnosti jejich problémy v průběhu času ještě zhoršují. Samotná celiakie (závažná alergie na lepek) se vyskytuje přibližně u 1 ze 100 lidí (celosvětově). Mírnější formy citlivosti na lepek jsou velmi časté a mohou postihnout až jednu třetinu populace.


Americký lékař funkční medicíny Dr. Mark Hyman tvrdí, že v současné době existuje 55 nemocí, které mohou být způsobeny konzumací lepku. Patří mezi ně: osteoporóza, rakovina, anémie, lupénka, revmatida, IBS (Irritable Bowel Syndrome) a všechna další autoimunitní onemocnění. Lepek je také spojován s mnoha psychiatrickými a neurologickými chorobami, včetně úzkosti, deprese, schizofrenie, demence, migrény, epilepsie, poškození nervů a autismu. I když všechny případy těchto onemocnění NEMUSÍ souviset s lepkem, je důležité tuto možnost prozkoumat.


Nejlepší způsob, jak zjistit, jak na vás lepek a další antiživiny v obilovinách působí, je vyloučit obiloviny a zdroje lepku po dobu minimálně 30 dnů a pozorovat, jak se cítíte. Upřímně jsem ještě nepotkala nikoho, kdo by z takového kroku nebenefitoval.


Máte-li nějké otázky nebo zkušenosti na toto téma, napište mi je do komentáře pod článkem nebo na můj instagram @lenka.havlicek.healthcoach


Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comentários


bottom of page