Každý, kdo se kdy vydal na nějakou dietní cestu, slyšel ze všech stran slovo “kalorie”.

“Jde hlavně o kalorický deficit”

“Musíš vydat víc kalorií, než jich přijmeš”

"Pokud nepočítáš kalorie, nezhubneš."

Taková slova občas padají i z úst studovaných odborníků, ale opomíjí však zásadní věc. Výše zmíněná prohlášení nabízejí příliš zjednodušený obraz o vztahu mezi hubnutím a kaloriemi.

Většina lidí (dokonce i mnoho vědců) se domnívá, že to, co určuje kompozici našeho těla, je relativně jednoduchá rovnice: Chcete -li zhubnout, musíte omezit kalorie (buď méně jíst, nebo více spálit), abyste přibrali, musíte přidat kalorie (jíst více nebo méně spálit), a abyste si udrželi váhu, udržujete kalorie konstantní (jezte a spalujte stejné množství). Ohánějí se u toho zákonem termodynamiky.

Jenže už na první pohled je aplikace tohoto pravidla na naše těla tak trochu absurdní. Opravdu si lidé udržují dokonalou kalorickou rovnováhu poslušným sledováním a porovnáváním svého příjmu s denní spotřebou kalorií? A když sní jablko navíc nebo ujdou o šest kroků méně každý den, za rok naberou několik extra kilo kvůli energetickému přebytku?

TADY JE 5 DŮVODŮ, PODLE KTERÝCH JE (DLE MÉHO NÁZORU) POČÍTÁNÍ KALORIÍ JEN ZTRÁTA ČASU:

1) ZÁKON TERMODYNAMIKY:

První termodynamický zákon, tedy ZÁKON ZACHOVÁNÍ ENERGIE, který široká veřejnost často používá jako argument, proč počítání kalorií funguje a proč, chceme-li hubnout, musíme být v energetickém deficitu.

Jenže v tom je ten háček. Energie podle tohoto zákona nikam nemizí. Jak ve své knize “Why We Get Fat” upozorňuje Gary Taubes, energie přijatá versus energie vydaná jsou dvě na sobě závislé proměnné a tedy nelze snížit jednu a zvýšit druhou a doufat, že to tak lze udržet dlouhodobě a hubnout.

Dáme-li tělu méně energie v podobě nedostatku kalorií, bude si tento nedostatek kompenzovat leností, únavou i zpomalením činnosti orgánů (například mozku), což vede k nepozornosti, zpomaleným reakcím, obtížnému přemýšlení a podobně.

Naopak, zvýšíme-li výdej energie například sportem, tělo si řekne o doplnění (kompenzaci) energie, tím, že dostaneme hlad nebo chuť a podvědomě toho sníme více.

Pokud se tedy snažíte méně jíst a více se hýbat, aby jste byli v kalorickém deficitu, jste doslova v deficitu energie..takže vždy máte buď hlad nebo málo energie. A nakonec, když se na věc podíváte úplně selským rozumem… myslíte, že by mělo být našim cílem jíst co nejvýživnější stravu nebo stravu s co nejmenším množstvím energie?

2) NEJSME STROJE:

Kdybychom byli jako pokladna a to, co do ní dáte, nebo z ní vezmete, bylo naprosto jasně měřitelné (spočítatelné), podobně jako peníze, by to stále drželo svou formu a hodnotu a tato rovnice by probíhala v izolovaném prostředí (bez žádných dalších měn)…To by pak bylo jednoduché počítat si příjem i výdej kalorií a mít vše pod matematickou kontrolou. Jenže my nejsme stroje. Náš energetický příjem pochází z různých zdrojů, které způsobují různé chemické reakce v našem těle s různými výsledky. Stejně tak naše pohybová aktivita, energie spálená přemýšlením, trávením a dalšími nezbytnými činnostmi se liší. A protože nejsme stroje, tak není v našich silách brát všechny tyto aspekty v potaz a něco z nich vypočítat. A i kdybychom pomocí různých rovnic a tabulek byli schopni energetický výdej i příjem přesně zaznamenat, předtavte si, jak moc choulostivá by tato rovnice byla. Stačilo by ujít o pár kroků méně nebo si naopak dát o dvě sousta více a už bychom nekontrolovatelně přibírali.

V ideálním případě je množství energie přijaté versus vydané řešeno automaticky. Tak to funguje u divokých zvířat. Nepočítají kalorie. Nemyslí na to, co jíst nebo jestli by si neměla jít zaběhat. Prostě jedí, hýbou se, spí a nějak to všechno funguje.

V přírodě nevidíte obézní, metabolicky narušené zvíře. Taková zvířata najdete jen mezi domácími mazlíčky krmenými lidmi.

Tento automatický balanc obecně platíval i pro lidskou rasu = pro naše paleo předky. Tehdejší lovci a sběrači obecně nevykazovali žádné metabolické poruchy, obezitu nebo jiné degenerativní choroby moderních lidí žijících v civilizaci. A to i přesto, že fyziologicky jsme totožní. Naši paleo předci totiž žili takovým životním stylem a stravovali se více v souladu s naším evolučním dědictvím. Pořád se pohybovali, a konzumovali celé nezpracované potraviny, které si museli sami obstarat, najít nebo ulovit.

Co rozhodně neřešili, byl směšný koncept kalorií a makroživin. Zkrátka konzumovali své kalorie ve správném kontextu.

3) ENERGETICKÁ NÁROČNOST NA TRÁVENÍ KAŽDÉ MAKROŽIVINY JE JINÁ:

Například bílkoviny vyžadují ke strávení více energie než cukry nebo tuky. Pokud sníte 100 kalorií bílkovin, v době, kdy je strávíte, bude 20-30% této energie spáleno, takže dostanete 70 kalorií čisté energie. Naproti tomu sacharidy vyžadují na trávení asi jen 5-10% energie, takže ze 100 kalorií byste po strávení měli 90-95 kalorií čisté energie.

Vysoce zpracované potraviny už nevyžadují tolik energie na trávení, jako celé kvalitní potraviny.

100 kalorií z bifteku vám zkrátka dá jiné množství čisté energie než 100 kalorií z bramborových lupínků. Na to už se ale kalorické tabulky a aplikace neohlížejí, přitom ve finálním čísle to hraje docela velkou roli.

4) NENÍ KALORIE JAKO KALORIE:

Každá makroživina, kterou sníme, má jiné metabolické účinky. Laicky řečeno, bílkovina se v těle chová chemicky jinak než třeba cukr či tuk. Sacharidy v těle probouzí jiné chemické reakce než tuky a bílkoviny a naopak.

Bílkoviny jsou při snaze zhubnout doporučovány ve velkém množství, protože jsou sytější než jiné makroživiny a tedy vás uspokojí na dlouho. V kombinaci s tuky jsou ještě o něco uspokojivější a bohatší na mikroživiny. Navíc jsou potřebné pro regeneraci tkání a růst a regeneraci svalové hmoty. Bílkoviny a tuky navíc téměř nestimulují produkci inzulínu (hormonu, který mimo jiné ukládá tuky), takže po jejich konzumaci nebudete mít chutě jak na houpačce, nebudete mít výkyvy energie, vysoký a pak nízký krevní cukr a podobně. Konzumace bílkovin a tuků také stimuluje produkci hormonu LEPTIN - který vysílá do těla signál o uspokojení z jídla a naopak potlačuje hromon GHRELIN - to je hormon hladu.

Při konzumaci sacharidů je tělo automaticky přetvoří na glukózu. Ta je v krvi toxická a proto tělo pošle “na pomoc” hormon inzulín, který má za úkol odvézt glukózu z krevního řečiště pryč do buněk. Buď do svalů a jater v podobě glykogenu a nebo (jsou - li glykogenové zásoby plné) jako tuk do tukových buněk.

Na kvalitě (SLOŽENÍ) z tohoto pohledu tedy záleží mnohem více než na kvantitě kalorií.

5) KAŽDÝ MÁME JINÝ KONTEXT

Příjem a výdej energie je u člověka spíše komplexní rovnice, kde musíte zohlednit mnoho dalších velmi důležitých proměnných:

• Získávám kalorie z tuku, bílkovin nebo sacharidů?

• Získávám své kalorie prostřednictvím celých potravin nebo rafinovaných zpracovaných potravin?

• Jsou mé zásoby glykogenu plné nebo prázdné?

• Kdy jsem naposledy cvičil?

• Jsem citlivý na inzulín nebo odolný vůči inzulínu?

• Snažím se zhubnout nebo ubrat tuk?

• Mám stres?

• Spím dostatečně?

• Odpovědi na všechny tyto otázky (a další) ovlivňují osud kalorií, které konzumujeme. Mění kontext kalorií.

Většina lidí nepřemýšlí o kontextu. Zjistí si počet kalorií, které má dané jídlo, spočítají si, kolik asi tak kalorií spálí za den a podle toho se řídí. A většinou se diví, že změna, po které touží, se nedostavuje. Téměř vždy lidé, kteří vidí skvělé výsledky v přísném počítání kalorií a vážení porcí mají ostatní relevantní proměnné pod kontrolou, aniž by si to uvědomovali.

• Jsou mladší, mají méně povinností - méně stresu a méně poruch spánku.

• Většinou se hodně hýbou a pravidelně trénují v posilovně, vytvářejí si tak obrovské zásoby glykogenu a díky tomu si udržují optimální citlivost na inzulín.

• Jí hodně bílkovin, čímž potlačují hlad a zvyšují výdej energie.

• Jedí převážně kvalitní celé potraviny.

…a mohla bych pokračovat. Je to ten KONTEXT. To, co dáváme do svého těla, nejsou jen potraviny, ale široké spektrum vlivů, jako emoce a vztahy, životní prostředí, stres, spánek, podnebí, charakter, geny…a to vše se neustále mění.

Rychlost, s jakou se každý proces děje v našem těle, se v každém z nás liší a může se zvyšovat nebo snižovat v závislosti na kontextu našich současných okolností a našich dlouhodobých cílů. Všechny tyto procesy využívají stejné genové principy energetického metabolismu - biochemický aparát, který všichni sdílíme - ale protože všechny zahrnují různá výchozí místa a různé vstupy, stejně jako různé cíle nebo možné výsledky, často vyžadují různé akční plány. Rychlost, s jakou se každý z těchto metabolických procesů děje, můžeme změnit jednoduše změnou toho, co a kdy jíme, a adresováním nedietárních proměnných. Můžeme změnit kontext.

Takže až příště uslyšíte tvrzení typu „v kontrolovaných izokalorických studiích….”, zkuste to nebrat moc vážně.

Lidé nežijí v laboratořích, v podmínkách, které jim poskytují a přesně měří veškeré jídlo. Žijeme ve skutečném světě. Lidský život je zcela nekontrolovaný a desítky proměnných hrají roli v každé vteřině našich životů.

Pokud se tedy trápíte s počítáním kalorií nebo se sami sebe ptáte, jestli je to opravdu nutné,, nejste sami a rozhodně to není nutné nebo dokonce žádoucí pro dosažení vašich cílů. Místo počítání kalorií se spíš zaměřte na proměnné uvedené v tomto příspěvku, které je třeba řešit. Potřebujete lepší spánek? Potřebujete lépe zvládat stres? Mohli byste jíst více bílkovin nebo tuků, jíst více celých potravin a méně zpracovaných potravin, více cvičit, zvedat činky nebo chodit na procházky?

Zaměřte se na opravu těchto nedostatků a vaše kalorická rovnováha nastane sama bez složitých vzorců a tabulek. Rychlost, s níž se každý z metablických procesů děje, můžeme kontrolovat prostřednictvím naší stravy (a cvičení a dalších faktorů životního stylu) a nemusíme se trápit s každodenním počítáním kalorií. Pokud tělu poskytujeme správný kontext, naše těla se dostanou do zdravé, fit, dlouhotrvající komfortní zóny poměrně snadno.

Máte - li na toto téma otázky, napište mi buď tady na stránkách nebo přes instagram. L.